Obsah stránky

Historie obce

Rostěnice

Rostěnice patří mezi nejstarší obce vyškovského okresu. Poprvé jsou zmíněny již ve slavné listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Listina není datována, odborníci ji podle údajů v textu vztahujících se ke stavbě olomouckého kostela datují do roku 1141 (i toto datum je však někdy zpochybňováno). V soupisu církevního majetku je uvedeno, že olomoucký kostel vlastnil v Rostěnicích jedno popluží.

V dalším období nemáme o obci žádné zprávy. Není to nic neobvyklého, ves existovala, pouze nepronikla do písemných pramenů (např. i z toho důvodu, že při uzavření kupní smlouvy ještě nebyla vyžadována písemná smlouva). Zřejmě počátkem 14. století získal obec Jindřich z Lipé, který ji roku 1329 prodal královně vdově Elišce Rejčce. Ta odkázala Rostěnice roku 1335 klášteru Králové na Starém Brně. Klášter se vsí nakládal dle potřeby: tak např. roku 1413 zapsal na vsi roční plat sedm hřiven grošů Aleně z Meziříčí a z Křižanova, před rokem 1408 zapsal ves doživotně Janovi z Koše. V dalších stoletích tvořila ves samostatný církevní statek, který byl po zrušení kláštera roku 1782 přičleněn ke Komořanům.
Po třicetileté válce bylo v Rostěnicích z 39 usedlostí 15 pustých (tedy téměř polovina obce). Struktura obce byla poměrně neobvyklá: převládaly větší usedlosti, domků s malou výměrou polí bylo jen osm. Roku 1718 bylo v obci stále 39 usedlostí, roku 1750 bylo v obci 16 sedláků, l5 pololáníků, 9 zahradníků (malé výměry polí) a 11 chalup. V roce 1850 žilo v obci 375 obyvatel, v roce 1880 se Rostěnice skládaly z 90 domů, které obývalo celkem 402 obyvatel (381 Němců a 21 české národnosti), v roce 1930 stoupl počet domů na 118 a počet obyvatel na 445 (420 ku 25 ve prospěch Němců).
Obec byla obydlena německými osadníky. Kostel byl postaven v letech 1857-1863. V letech 1945-1946 byli Němci odsunuti do Německa a obec byla osídlena nově příchozími českými rodinami. Záhy zde byla zřízena škola a založen první český spolek (Sokol roku 1946). Ve volbách v roce 1946 zvítězili komunisté (105 hlasů z 218 možných) před národními socialisty (88 hlasů) a lidovci (pouhopouhých 17 hlasů).

Zvonovice

Zvonovice snad původně patřily pánům z Obřan, kteří se podíleli i na německé kolonizaci. Jindřich z Lipé prodal roku 1355 Pešíkovi z Vaitmile v obci šest lánů, popluží, mlýn a chalupu. Další část obce patřila klášteru Králové na Starém Brně a další část vložil roku 1385 Budiš z Kvasic Bedřichovi z Lulče. Zemané z Lulče později získali větší část vsi (vše kromě klášterního dílu), roku 1420 však prodali své zvonovické zboží i s pustou vsí Želovice a s mlýnem Benešovi z Onšova. Beneš vystavěl ve Zvonovicích tvrz. Později byl majitelem této části obce Beneš z Koněpas a od roku 1466 Protivec ze Zástřizl. Heřman ze Zástřizl postoupil před rokem 1511 devatenáct lánů a mlýn ve Zvonovicích a pusté Želovice Vilémovi z Víckova, který dal roku 1510 Zvonovským právo odúmrtě (právo odkázat majetek nejen příbuzným dle svobodné vůle). Později držel tento díl vsi např. Jiří Kropáč z Nevědomí, Tas Kropáč, Mikuláš Doupovec z Doupova (roku 1535 osvobodil zvonovické od robot) nebo Oldřich Přepyský z Rychmburka, který roku 1560 postoupil velkou část Zvonovic brněnské kapitule. Kolem roku 1600 se v pramenech připomínají dva rybníky.

Po třicetileté válce Zvonovice prakticky zanikly: ze čtrnácti hospodářů žil již jen jediný. Obnova však probíhala rychle: kolem roku 1670 bylo na kapitulním dílu z 22 usedlostí jen osm pustých a do roku 1687 byly všechny grunty obsazeny. Po dohodě místních hospodářů s kapitulou byly poddanské povinnosti stanoveny roku 1784 takto: sedlák robotoval v době žní čtyři dny s koňmi a pololáník dva dny s koňmi u velešovského dvora.
Jak již bylo řečeno, druhý díl obce patřil klášteru Králové na Starém Brně. Klášter tento díl a další zboží zapsal roku 1688 Řehoři Ignácovi Košínskému z Košína. Jeho dědicové pak tento díl prodali městu Vyškovu. Roku 1718 bylo na tomto kapitulním díle osmnáct usedlostí, roku 1846 mlýn a obecní hostinec. Roku 1874 zničil požár čtyřicet hospodářských stavení.
Po odsunu Němců v roce 1945-1946 byla obec osídlena českými rodinami. Ve volbách v roce 1946 zvítězili komunisté (59 ze 114 hlasů) před lidovci (35 hlasů) a sociálními demokraty (10 hlasů).

Rostěnice - Zvonovice

Po odsunu Němců velká část nových obyvatel se živila jako soukromí zemědělci, zbytek dojížděl za prací hlavně do Vyškova nebo Brna. Postupně přicházeli i živnostníci a řemeslníci( pekař, kovář, sedlář, krejčí a další). V Rostěnicích byl i obecní strážník. V roce 1948 bylo založeno zemědělské strojní družstvo,které se později změnilo na JZD. Obě obce se postupně více sbližovaly a společně organizovaly různé činnosti a akce. Již v roce 1948 byl založen Sbor dobrovolných hasičů a Sokol.Byly pořádány společné kulturní akce(divadlo, plesy, zábavy). Od února 1949 zahájilo v sokolovně provoz místní kino. V obou obcích byly ustanoveny a zvoleny místní národní výbory. V roce 1960 došlo ke sloučení obou obcí v jeden samosprávní celek Rostěnice-Zvonovice. Od té doby postupně dochází k dalšímu rozvoji obce. Je také potřeba zmínit úspěšnou reprezentaci naší obce hokejovým klubem, který působil v 60 a 70 letech.Současný charakter obce je převážně zemědělský, představovaný hlavně firmou ROSTĚNICE a.s., která vznikla z bývalého JZD. Firma patří mezi úspěšné a prosperující subjekty nejen v našem kraji. V dalekém okolí jsou známi také její pekárenské a masné výrobky. V obci jsou další úspěšné firmy a jiní drobní podnikatelé. Postupně dochází ke zlepšení vzhledu a vybavenosti obce. Byla provedena kompletní rekonstrukce sokolovny na Obecní dům, z bývalého obchodu na společenské středisko DZR. Každoročně je vylepšována a modernizována místní škola. Ve Zvonovicích byla opravena průjezdní silnice a část kanalizace. Byla zde rovněž přestavěna budova bývalého MNV na byty pro sociálně slabší občany. V současnosti je připravován projekt na novou kanalizaci a čističku odpadních vod. Obec je aktivním členem svazku obcí „ Větrník" a MAS Vyškovsko, z.s.. V obci aktivně působý také neziskové organizace- Zvonek, Sbor dobrovolných hasičů, Myslivecký spolek.